Přidat odpověď

Ještě jeden dovětek: reaguju na to, cos napsala na konci - takže ses dokázala partnerovi postavit s tím, že ty nepojedeš? Ok, je vidět, že taky umíš myslet na sebe, víš, že ti to za to nestojí tam jet, v téhle situaci určitě ne. Dokážeš v tom vydržet? Poud ano, možná ti to přinese zjištění, co bude dál: přizpůsobí se nyní přítel? Promluvíte si o všem? Zůstaneš o víkendu sama a všechno si promylsíš stejně jako on, který bude taky někde sám? udělá vstřícná krok taky někdy přítel, když se takhle ohradíš? Pro mě je tam jedna velmi podstatná věc - umíš myslet taky na sebe (ne tak moc a tak často jak je to obvyklé, ale umíš to). Ještě se chci zeptat - umíš se na něj taky naštvat a dát to najevo?
Proč jsem doporučovala pokračovat v poradně individuálně - možná ty si neseš z domova to, že máš vydržet, že problém je v tobě, že máš zvládnout chování partnera tak, jak jsi to viděla u rodičů atd. Tohle tě zřejmě ovlivňuje ve vlastním partnerství, ale je ti teprve 35, máš víc jak půlku života před sebou. Takže jdi do toho a něco pro sebe,ale taky pro svou dceru(!) udělej, zkus to změnit (nejlíp za pomoci profíka, pro samotného člověka je to moc těžké, ono to těžké totiž bude i tak).