Přidat odpověď

taky žijeme s našima, taky máme svoji bytovou jednotku zvlášť... nic výrazného v soužití teď už není, jen dokud jsme nebyli svoji/nenarodilo se dítě/neměli jsme to dodělaný tak stále byly "kecy"...

po narození dcery - tehdá jí bylo tuším 2m, celýd en enspala, byla viditelně unavená, protivná, nemohla rpostě usnout, jediný kde vim že usne je kočár, tak jsme v 7h večer vzali kočár a šli na procházku... no to bylo hend kuců, jak jsme krkavčí rodiče, sociálku na nás, atd atd atd... ano, byl únor večer.. ale co?? když mi doma nemohla celej den usnout, tak přece když vim že jí to pomlůže usnout a pak bude zase veselá... no pohádali sjem se krutě, ale pochopil otec, že tohle je naše dítě, ym jsme rodiče a že o tom, kdy kde a jak bude spát bude naše rozhodnutí!!! a jestli jí uspíme v kočáru nebo v autě, je náš problém.. nesl to nelibě, ale od té doby je klid... maximálně rponesou jakousi poznámku, tu v tichosti přejdeme, myslíme si svoje a žijeme dál...

prostě soužití není jednoduchý, dokud se prostě a jasně a definitivně neurčí pravidla.. musíte si dupnout, že vy jste rodiče a vy máte taky svůj život, svoje soukromí.. že chceš být s dítětem taky sama a ne jen u rodičů...

přeji pevné nervy, nebojte se fakt určit hranice a pak bude už jen ku prospěchu!!