Přidat odpověď

kdybyste neměli holčičku, tak by to bylo jasné, už bys asi byla pryč. Máma s dítětem je tak trochu v pasti. Možná že to ví, cítí tu převahu a proto se tak chová. Můj táta je trochu taky takový. Mamka na začátku manželství moc neodporovala a deptal jí víc a víc. Pomohlo, když ho poslala víš kam. Obávám se, že se jeho povaha bude s věkem zhoršovat.
Co radit? Je to na tobě. Rozumím ti, že se ti nechce odcházet. Pak bych se asi na vztah dívala jako na něco dočasného, než se osamostatníš, jako na vztah, v kterém jseš z existenčních důvodů. Snaž se být nezávislá, nenechat se omezovat, jednat sebevědomě - občas kino, kavárna, výlet. Zjistit si dávky, možnosti jaké budeš mít, až půjde malá do školky a zůstaly byste třeba samy. Možná k tomu nedojde právě proto, že on zjistí, že ho nepotřebuješ a že ho možná opustíš.
Víš život je krátkej. Četla jsem před nedávnem takový dobrý článek v MF - Jsem dost stará na.... takže, si říkej - jsem dost stará na to, abych dělala to, co je důležité. Abych trávila víkendy podle svého času. Dost stará na to, abych věděla, jak se mnou někdo nemá jednat, zacházet... atd atd...
Držím moc palce