Přidat odpověď

Ahojky,my bydlíme v RD s mými rodiči.Máme svoje patro.Ale je to k ničemu.Když jsem chodila ještě do práce a domů se jen vyspat,tak to šlo.Ale ted jsem doma na mD a je to teda děsny.Moje máma je doma,hlídá minimálně.Zato stále radí a do všeho kecá.Žádné soukromí nerespektuje.Chodí si k nám jak se jí zachce ráno,večer..No bohužel manžel je flegmatik a je mu tohle všechno jedno.Takže špatná jsem já,s mámou se neustále hádám,protože nepochopí,že mě její názory,její rady prostě nezajímají a nepochopí,že si to chci dělat podle svého.Přitom sama žila x let s tchýní,která byla hrozná a máma si vůbec ponaučení nevzala.Manžel se odstěhovat nechce,hypotéku si brát nechce.On mi říká,že naše vyslechne jedním uchem..A máma ví,že jemu to je jedno,tak má pokoj.Už mě to nebaví,v noci z toho nespím a někdy mám pocit, že mámu neberu jako mámu,ale jako cizího člověka,který nenechá druhého dýchat.
Mám někdy pocit ,že se z toho zblázním.Ale bohužel nemůžu nic dělat,když jsme na md,peníze nemám na hypo a manžel mě v tomto nepodpoří.
Na druhou stranu když je problém,tak máma pomůže.To nemůžu popřít.Ale nenechá člověka žít.
Nemá ráda názory druhých,prý jsem přechytralá a hned když není podle jejího ,tak se urazí.
Tak už se těším do práce,až se přijdu domu zase jen vyspat.A nikdy mému dítěti nebudu do ničeho kecat.