Přidat odpověď

Já vím, že určit hranice je důležité. Ale jsou prostě lidi, se kterými se o hranicích nedomluvíme. Já zareagovat na tátu, že jako at mi do toho nekecá, že já vim líp apod ... tak se mnou nebude mluvit několik dní, několik týdnů to budu mít na talíři, budu já ta špatná aefekt nebude žádnej. S ním nikdy nebyla debata, pokud má tu svoji nenáladu, tak prostě nemůžeš říct ani popel. A navíc on prostě obecně je strašně naštvávací - malá se rozhodne, že mu prostě dobrou noc nedá a basta a on je z toho naštvanej, otočí se na patě a uraženě odkráčí...a myslí si že dvouletý dítě se z toho asi zblázní ... jediný, kdo z toho má pak nervy jsem samozřejmě já.ach jo, kdybych já prostě nebla takovej cíťa :-(