Já vím, hele my jsme spolu skoro 10 let, máme dvě děti, vzatí nejsme. Říkáme o sobě, tak jako to tady už někdo psal, jmény. Je mi ale taky nějak proti srsti si říkat "přítel, přítelkyně" ... protože prostě ten vztah je JINDE, i když nejsme manželé. Takže já většinou, když třeba někdo volá, říkám "počkejte, dám vám muže". A nebo řeknu "kolega"
pokud jde o práci, protože spolu i podnikáme.
Docela zajímavý byl i ten názor ohledně toho slova "přítel/přítelkyně", že to je také velmi dobrý kamarád.
Naopak se docela vytratilo říkat: je to můj "kluk/holka", nahradilo to právě ten "přítel/přítelkyně".
Za nás, když nám bylo těch "náct" nebo čerstvě "cet" se říkalo příteli/přítelkyni "kluk/holka".