Přidat odpověď

Jsou lidi, co mají odpor k závazkům. Casto jde o chlapy. V zásadě sice hromádkové soužití vypadá nevinně, ale spousta lidí do něj jde podvědomě s tím, že to není do "až nás smrt rozdělí", ale že je to něco, co se dá velice rychle zrušit bez právních tahanic.

Nemusí za tím být vůbec vědomý zlý úmysl, prostě jen neochota přejmout plnou zodpovědnost, uvázat se...je to takové "nechávání si zadních vrátek". Bohužel ty vrátka pak po pár letech vedou k tomu, že nejdřív dotyční nejsou přesvědčení, "jestli je to to pravé" a pak vlivem únavy materiálu získají pocit, že dobře udělali, že se nevázali, protože to skutečně není "to pravé ořechové".

Je to mýtus dnešní doby. Ale v pozadí je neochota se vázat a taky na vztahu pracovat. Nikdy se do něj ti dotyční nepoloží naplno, jako ty staré dojemné páry dědoušků a babiček, co slaví dneska zlatou svatbu. Ti se brali "v dobrém i ve zlém" a "snažili se vytrvat".

Dneska spousta lidí pořád pokukuje, jestli by nebylo něco lepšího...a když vyvane počáteční romantika, dojdou k názoru, že si přece nebudou "šlapat po štěstí" a že to "lepší" vyrazí aktivně hledat.

Začarovaný kruh. Věčná frustrace, protože skutečné partnerství je o něčem jiném.