Přidat názor k článku Matka s kočárkem - obtížný hmyz?

Olgo, tos mi "připomněla" dnešní zážitek z tramvaje. Jela jsem se sedmiměsíčním synem a dvouletou dcerou domů cca 14 zastávek - Spojovací - výstup Maniny - nástup Maniny - Hradčanská. Dcera šla jen tak za ruku, kluka jsem měla v šátku.
U prostředních dveří přímo na PRVNÍM sedadle seděl chlap, mohl mít kolem 30. Koukal se na mě jak nastupuju, ale jakmile jsem byla v tramvaji, začal se nepřítomně dívat z okna (to by mě zajímalo, co tam viděl?! :o)) Tramvaj byla docela plná, sednout mě pustil tak 13ti letej kluk (dokonce s úsměvem :o) sedící za tím nepřítomným.
Na Výstavišti nastoupilo lidí ještě víc, jako poslední se do tramvaje došourala tak 90ti letá babička, sotva se držela na nohou. Stoupla si PŘESNĚ před toho nepřítomnýho mladíka. S tím to evidentně ani nehlo, s ostatníma taky ne, tak mu ťukám na záda (sedíc na sedadle se synem v šátku a dcerou stojící mezi mýma nohama) a povídám: "Prosímvás, pustíte paní sednout...?" - řekla jsem to hezky, mile, přívětivě, laskavě, vyslovila jsem to jako PROSBU, nikoli jako BUZERACI - a to všechno ještě s úsměvem :o) Paní to slyšela, vděčně se na mě usmála, ale chlap se jenom otočil a seděl dál!!! Fakt nevím, co jsem mohla dělat v tu chvíli víc, normálně jsem se zvedla a paní pustila sednout, načež ke mně přiskočila jiná paní (tak 60-70 let), ať si sednu teda místo ní. To jsem samozřejmě odmítla. Pak mě teda za pár vteřin pustil sednout jinej puberťák, ale musím říct, že to dnešní cestování fakt stálo zato.
Přesto si nestěžuju, jen jsem naštvaná ;o))