Přidat odpověď

Nemá ti být za co hanba. To je u dětí v tomhle věku normální, u někoho víc u někoho míň. Buď prostě odejít, se slovy až ti bude líp přijď, nebo ,a to se osvědčilo mně, je pevné obětí. Prostě dceru držím tak dlouho, dokavaď jí to úplně nepřejde a nepřitulí se. Samozřejmě se snaží vyškubnout a mlátí mě, nicméně potom je moc vděčná, že u mě našla jistotu a bezpečí. Je to trošku náročnější, ale alespoň ví, že jí pomůžu i když je krajně nesnesitelná. Knihu o tom napsala Jiřina Prekopová, Malý tyran se tuším jmenuje.