Přidat odpověď

Průšvih je, že období vzdoru běžně začíná v období, kdy se dítě ještě pořádně nedomluví. Něco chce a neumí to říct, ale už se nedá jen tak odbýt, protože už ví, že to chce a tak se začne vztekat. Je to v podstatě i bezmoc. Takže na jedné straně je potřeba mu naslouchat a snažit se mu porozumět, moc hezky to popsala Lena a na druhé je potřeba přežít to, že občas bude chtít něco, co mu nebudeš chtít dát, třeba je to nebezpečné nebo drahé nebo na to nebude čas a já nevim, a pak bude třeba přežít ten hysťák. Běžně se radí odejít, pak není před kým hrát divadlo. Ale období vzdoru je fakt běžná a důležitá etapa života dítěte. Ale příjemý to není.
Já mám staršího dost klidnýho, ale občas to taky stojí za to, jsou mu 3, dneska zrovna je ukřičenej ubulenec, chodilo nám to ve vlnách, jeden den horší, 3 dny mazlík a tak.
Na mladšího se netěším, ten je mnohem agresivnější už teď.