Přidat názor k článku Matka s kočárkem - obtížný hmyz?

Nedá mi, abych nepřidala dvě veselé příhody z cestování MHD.

Chystala jsem se vystupovat z autobusu MHD se svými třemi dětmi ve věku 0-4 roky, což je moje vrcholné artistické číslo (nástup není až tak zajímavý, nejstarší si tam naleze po dvou, prostřední po čtyřech a kočárek se tam vždycky nějak dostane). Autobus se blížil do stanice, kočárek jsem měla připravený napříč autobusem, pod schody připravený dobrovolník na vykládku, jedno dítě za ruku, druhé vlaje na tyči. Autobus zastavuje, dveře se otvírají, akce spuštěna, vykládáme. Vtom se kolem mě začala prodírat ven jakási postarší dáma, ale neměla šanci. Kočárek dávám na chodník a v rychlém sledu se obracím zpět pro děti, aby ve vystupujícím davu nezmizely zpátky v útrobách autobusu. Akce dokončena, všichni jsme na chodníku, ještě stíhám poděkovat mladíkovi, který mi pomohl s kočárem a chystáme se vyrazit k domovu. Na chodníku mě ale zastavila ona důchodkyně a seřvala mě na tři doby, co se jí s tím kočárem pletu do cesty, když ONA MÁ V TAŠCE VAJÍČKA. Nevěděla jsem, jestli se mám rozčilovat, brečet nebo smát, nakonec jsem zvolila za cé. Takže maminky, důchodkyním s vajíčky koukejte dávat přednost, nevychovankyně jedny.

Druhá příhoda se mi stala v metru. Nastupovala jsem na Lukách a znáte to. Metro z 90 % prázdné, obsazené jsou převážně pouze „jedničky“. Taky si na ně ráda sedám, člověk má alespoň z jedné strany jakéstakés soukromí. Naštěstí zrovna u dveří, kde jsem nastupovala, byla celá lavice prázdná, takže jsem vedle sedadla zaparkovala kočárek, posháněla zbývající dvě děti a chystala jsem se usednout na „jedničku“ s tím, že jedno rukou budu držet kočárek, jedno dítě budu mít na klíně, druhé vedle sebe, a pokud se provoz zahustí, tak si je na klín srovnám obě. Jenže jsem si málem sedla do klína jakési čiperce asi tak v mém věku, která zmíněné místo (ačkoliv celá lavice zůstala prázdná) bleskurychle obsadila. Požádala jsem ji, zda by se mohla o jedno nebo o jedno a půl místa posunout, načež mi bylo řečeno, že nemohla, protože neví, jak by to s těmi taškami udělala. Rozhlížela jsem se po nějakých objemných zavazadlech, ale dotyčná paní měla na klíně jen kabelku a poloprázdnou igelitku. Nu, co se dá dělat. Sedla jsem si vedle ní, děti poskládala na klín a vedle sebe, natáhla jsem přes milou paní ruku a chytila kočárek. Nevěřili byste, jak rychle byl ten zapeklitý problém s taškami vyřešen. Paní mi vztekle vyrazila kočárek z ruky a odkráčela sednout si na protější sedadlo, odkud na mě pohledy dštila síru až na Palmovku.

Jinak tohle jsou opravdu výjimky. Jsem dospělá pamětnice předrevolučních dob a myslím si, že chování lidí v MDH je ve srovnání s tehdejší dobou stokrát lepší.