Osobně jsem proti tomu dávat maličké dítě do "jeho", tedy jiného, pokoje. Pokud je to však jediné, co zabere, vůbec se realizaci tohoto nápadu nedivím - probděné noci mám ještě v živé paměti
Naše zlatíčko - skoro 8 měsíců - absolvovalo po vyčerpávajícím 6tinedělí od 3. do 5. měsíce (cca 7 týdnů) růstový spurt - v noci se krmilo po 2hodinách, přes den po hodině. Veškeré odborné rady zněly, že to tak často bývá (poznámka: nemáme žádného cvalíka, spíše váhově v průměru), ať vydržím.
Není divu, že není cvalda, když se naše drahé miminko celé ty týdny zabývalo téměř každodenním srdcervoucím řevem před spaním.
Nechat ležet a vyřvat, to prostě nepřipadá v úvahu - na to jsem nepomyslela ani brečící únavou s vřískajícím uzlíkem v náruči.
No a nakonec to dobře dopadlo - vše odeznělo samo.
Přestože jsem nosila
Přestože jsem houpala
Přestože jsem zpívala cca 8 ukolébavek (u toho mimi nikdy nepovykovalo) až do ochraptění
Přestože jsem třeba i 2x nakojila během uspávání
atd.atd.
Postupně jsem uprostřed zpěvu dítě začala ukládat do postýlky a pokračovala ve zpěvu, čím dál tišeji...
No a dnes jedeme na střídačku - někdy usne u prsu, někdy v postýlce..., ale už bez křiku. A od té doby, co dáváme týden před spaním kaši, spí od 8 do 5 a pak do 8, nebo od 9 do 7 i bez ukolébavky - kéž by nám to vydrželo :o)))
Prosím, nekamenovat nedůslednou matku - u nás to prostě takhle vyšlo ;o)