No taky jsme měli jasno, prvního jsme prostě položili do postýlky a šli pryč, spal od šesti týdnů celou noc a pak taky skoro celý den. To ale bylo překvapení, když mladší nejenže nespal celý den, ale večer se dal odložit do postýlky jen spící (pokud bdělý,řval tak, že se pozvracel) a dokonce i při nočním vstávání mu trvalo tak dvě hodiny, než zase zabral. Starší se prostě napucnul, skousl dudlíka a usnul. Mladší se najedl a řval a řval a blil a blil. Dudlíka ani bohovi. Takže většinou to dopadlo tak, že jsem se po večerním kojení probudila v posteli, někde vedle odhozený novorozenec, který se už už chystal vzbudit na novou dávku. Pak se to začalo lepšit se zvracením, a cca ve třech měsících byl schopen usnout sám, pokud jsme mu přivázali ruce k tělíčku. Jinak s nimi mlátil kolem sebe, mlátil se do hlavy a tak a usnul. A cca kolem pěti měsíců usínal s rukama na volno a sám. Takže teorie se mohou razit jakékoli, ale ěti si s nimi zatočí dle své libosti. Po prvním kliďasovi jsem taky neočekávala, že se nám do bytu vřítí buldozer, který se pokouší zdemolovat vše, co je v dosahu. Strašně roztomilý a veselý, leč buldozer (akorát že váží devět kilo).
Předchozí