Přidat názor k článku Jak naučit dítě spát?

Mám párek (jak napovídá mé "jméno"), tj. starší holku a mladšího kluka. Obě děti nebyly kojené, snad proto od začátku spaly celou noc, jen občas se zavrtěly, zakňouraly, spravil to dudlík. probíhalo to tak, že nejprve usnuly při krmnení. Dala jsem je do postýlky (spaly s námi, další pokoj nebyl k mání. Později vypily všechno, neusnuly, ale chybělo jim málo. Opět jsem je dala do postýlky a usnuly. CCa kolem 9. měsíce nastala změna. Když jsem je dala do postýlky po krmení, neusnuly, naopak se probraly. U dcery jsem udělala tu chybu, že jsem ji s postýlkou vzala k nám s tím, že se na nás bude dívat a usne. Kdepak, probrala se, lezĺa tam, kňourala únavou až padla. Po dvou měsících jsem si řekla, že takhle se mi to nelíbí a zkusím metodu "nechat poplakat". První den plakala deset minut s tím, že jsem tam každé dvě minuty chodila, hladila, mluvila. Druhý den plakala dvě minuty a třetí den už vůbec. Od té doby usíná sama bez problémů. Jen kolem dvou a půl let nastalo období, kdy nemohla občas usnout, tak jsem jí dovolila si rozsvítit a prohlížet knížku. To zabralo, často usínala s knížkou na klíně, ale ne nijak pozdě.

U syna nastala krize cca kolem roku a půl. Nechtěl být v postýlce, nechat vybrečet nepomáhalo, protože se rozeřval tak, že pak vůbec nemohl usnout i když jsem pak s ním byla. Pomohlo to, že poté, co jsem mu zpívala, jsem u něj ještě tak deset minut seděla. nechtěl se držet za ruku ani mě nepotřeboval vidět.Jen chtěl, abych tam byla. Pak jsem mohla odejít. Teď jsou mu dva a tohle funguje. Občas mě ještě zavolá, že se chce potulit nebo přikrýt nebo držet za ruku, ale trvá to jen chvilku, sám řekne "hotovo", zase si lehne a já můžu jít.

Noční můry - nemyslím si, že by musely mít nějaký konkrétní důvod a že by se s tím dalo něco dělat. Holka je měla do tří let, kluk je má zatím také i když mnohem míň. Když jsem se holky ptala, proč brečí, říkala, že neví. Asi se jí zdálo něco špatného, ale hned to zapomněla. U nás pomohlo probudit a mluvit o něčem. Odeznělo to samo kolem třetího věku. Kluk začal tuhle v noci děsně křičet, opravdou zoufale, člověk by řekl, že se mu musí zdát něco fakt strašného. A do toho najednou srozumitelně zakřičel "chci do vany, mami, chci do vany". Opravdu strašná noční můra, že jsem ho nechtěla dát do vany