Přidat odpověď

Theo,
asi ti moc nepomohu, když ti napíšu, že něco podobného jsem slýchala doma poslední dva měsíce. Myslím, že v našem případě to souvisí s krizí středního věku (příteli bude letos 45 a nějak mu došlo, že nemládne). Když je v pohodě, uznává, že blábolil, ale já se po těch dvou měsících dost bojím, že ve stresu spustí znovu. ... nevím, co s tím, nejsem a ani nechci být terapeut, ač jsem vše vyslechla (někdy ne v klidu) a často se mu snažila vysvětlit, že jsou i jiné hodnoty, které mu zase v jeho honbě za uniklým mládím (životem ? ... najednou měl pocit, že měl žít úplně jinak ... svobodně a užívat si, že zřejmě není rodinný typ a podobné .... hmmmmm) mohou utéct.
... k odborníkovi (alespoň zatím) nechce ... a já nevím, zatím jsme se dohodli na 1 dni (i noci) absolutní volnosti pro něj .... nemít společný dům k rekonstrukci a dluhy za něj (převyšující mou schopnost je splácet), asi bych přemýšlela (no, přemýšlela jsem o tom i takhle, ale neodhodlala se) o rozchodu. Abych řekla pravdu, spoustu věcí, které mi za ty dva měsíce řekl, mě dost rozhodila a vrtají mi v hlavě ... mám dojem, že když říká, že mě má rád, znamená to něco jiného než jsem si myslela ....
... taky si říkám, že třeba, je-li to krize středního věku, to nějak přežijeme, ale nevím, ty dva měsíce mi připadaly příšerné i když teď už je cca týden v klidu


Celé to směřuje k dotazu, zda to třeba nemá i u vás nějakou momentální příčinu nebo to takhle viděl pořád ?