Přidat odpověď

Teď je to spíš intenzivnější.
On má životní nastavení:
Život nemá smysl
Rodiče jsou největší sobci, protože přivádějí na svět jedince, kteří o to nestojí (Taky to od deseti let své matce vyčítá)
Jediný smysl má zemřít, je to jediný akt svobodné vůle, který v životě má.

Mezi lidmi je extrovert nabitý energií, nikdo nechápe, jak dokáže všechny rozjet, nespat, táhnout. (Když už ten život nemá smysl, tak ať ho prožijeme naplno)

Doma je mlčenlivý introvert, vyčerpaný, chce abych ho bavila, táhla rozhovory (jenže já jsem tichý introvert - naslouchač), takže mu ten smysl života nedokážu dát.

Takže podle (jeho) nálady - jsem úžasná, milá, dávající mu smysl života

hrozná, nudná, líná mluvit, sobecká, nechápající, že ho musím opečovávat aby přežil.

Podle poměru nálad jsem buď v pohodě, nebo úplně mimo. No a teď jsem úplně mimo, tak jsem se chtěla vypsat, promiňte. Jak to říct, jako introvert bych to nikdy nikomu neřekla, jen jsem začala mít pocit, že jsem asi vážně ten absolutní sobec.