dcerka rovněž nervový uřvaný uzlíček, úplně jsem si vzpomněla na naši, jak v noci se zásadně přesouvala na mě.. a já nesnáším spaní na zádech totálně se nevyspím, namanžela vlezla jen občas.. střídání nepřicházelo v úvahu.. prostě každé dítě je jiné, já musím říct, že to chování a tulení se mi osvědčilo u obou dětí, dát jim prostě to co potřebují, oni to tak prostě cítí.
A dle mého, když jim dá člověk pocit bezpečí, který potřebují když jsou malé, tak je pak pro ně jednodušší se od matky odpoutat a ten nervový uzlíček z nich už pak není.
Mám v rodině příklad, kdy dali dítě do postýlky a nechali i přes den, děj se vůle boží (matku prostě to obtěžovalo dítě chovat uspávat atd), nemluvím o tom, že dítě, když v roce začalo chodit bylo jako tygr vypuštěný z klece, ale ve dvou letech života začalo v noci vstávat a chodit po bytě.
Teď jsou mu čtyři a bydlí se svým otcem a jeho novou ženou, ale dva roky zanedbané péče, kdy toužil po pozornosti a nedostávalo se mu, ho natolik otupili, že i přes velkou lásku a péči, která se mu už dva roky dostává stále trpí citovou deprimací a neustále dělá naschvály a strhává na sebe pozornost a neustále se mu musí dávat na jevo, že ho mají všichni rádi, takového jaký je.
To já ani u jednoho dítěte neměla, obě jsem je poctivě odchovala, když potřebovali, hladila a držela za ruce a mazlila v noci, když po tom toužili a musím říct, že i dcerka, která na mě doslova visela do dvou let, tak dnes se dokáže rovněž zabavit sama na docela dlouhou dobu, aniž by vyžadovala něčí neustálou pozornost a přítomnost.
Prostě jí stačí ten pocit, že tam někde jsem, že ví, že když mě potřebuje tak přispěchám.
Bohužel v noci k tomu ještě nedospěla. Ale určitě dospěje.
Nechci aby měla pocit, že musí začít spát sama, protože budeme mít miminko.
Předchozí