No, uprimne priznavam, ze o tomhle obcas premyslim. Muj prvorozeny syn je totiz naprosto uzasny: muj nazor od zacatku byl naprosto jasne neuspavat, zaroven ale bych ho nikdy nenechala tzv. vyrvat (mysleno dyl jak treba pet, deset minut, natoz v radu hodin). Takze presne jak psal nekdo nahore: vykoupat, napapat, do postylky, pohladit, pusa, odchod. A malej spinka jak dudecek. Co tam dela nez usne nevim a je mi to jedno, nerve, takze predpokladam, ze usne relativne hned. No a tim, ze mame tenhle pristup naprosto od zacatku a nikdy nic jineho nepoznal, nema s tim nejmensi problem. (Pres den se mazlime hodne, takze kontaktu ma dost.) No a ja, kdyz vidim vsemozny hodinovy i delsi uspavani kamaradek, tak se nemuzu ubranit myslence, ze si za to asi mohou samy, ze si deti k tomu vychovaly. Premyslim, jestli je to nasi uzasnou vychovou, nebo mame tak zlaty dite, aniz bychom se o to zaslouzili. Chte-nechte priznavam, ze me obcas napadne, ze jsme asi tak uzasny my ;o)))), ale vsichni tvrdi, ze ne, a ze teprve s dalsim deckem uvidim... tak doufam, ze se vsichni pletou :o))))).
Předchozí