Fakt těžko říct... první spal do roka naprosto úděsně, měla jsem ho v posteli, kojil se po hodině... všichni mě varovali, ale opravdu - za trochu spánku bych dala cokoliv! V roce jsem ho bez problémů odstavila a ze dne na den se naučil spát v postýlce, během dvou měsíců celou noc s jedním probuzením na mléko (vypil, zahodil lahvičku, spal dál). Usnout jsem ho učila cíleně v 7 měsících z prostého sobeckého důvodu - chtěla jsem už mít po celém dnu klid. Řval on i já - ve chvíli pochybnosti, jestli mu nezpůsobuju trauma. Trvalo to asi 3 dny, ale svoji "výdrž" jsem blahořečila, když jsem např. s kamarádkou na horách musela čekat, až "uspí" 3letou holčičku. Někdy vedle ní usnula sama a sauna už se nekonala. Přitom její holčička je jinak naprosto bezproblémové dítě a můj Kryštof ADHD, stále nějaké potíže...
Druhý mrňous (biologicky partnerky) se do samovolného odstavení dožadoval kojení někdy až po 4 hodinách... "učení" na samostatné usínání proběhlo už ve 2 měsících. Nebylo to moc stabilní, tři dny tak, tři dny probrečel, dost jsem s tím nesouhlasila (zdál se mi malý), ale nechala jsem právo veta partnerce. Odstavil se v 9 měsících a od té doby je spaní snad čím dál horší. Teď je mu 15 měsíců a už jsme obě vyčerpané. Někdy se budí i víckrát do hodiny, vyžaduje lahvičku "upít se čajíkem do spaní", mlíčko nechce. Zatím vše svádíme na zuby, ale brzy už mu vyrostou i poslední dva špičáky a pak tedy nevím...
Ale popravdě, "zbožňuju" maminky, které udílejí chytré rady např. ohledně vzteku a přitom se jim batole skoro nikdy nevzteká.
Předchozí