Přidat odpověď

Já šílim ze svých dětí skoro každý den a večer si to moc vyčítam,ale neskutečně mě vytáčí.Staršímu je 6 let,ale rozumem na 4 roky a mladšímu jsou 2 roky,oba jsou od miminek dost náročný a nespokojený,neustále si vytváří nějaké problémy a večer už z nich opravdu šílim.Nejhorší je to po návštěvě mých kamarádek s hodnými holčičkami...to je mě pak do pláče.
Já jsem se na mateřskou tak těšila,moje mamka mě vyprávěla jak jsem byla zlatý dítě a jak si tu mateřskou se mnou užívala a pro mě je to děs a hrůza.Mam pocit,že dětěm dávam,ale nic se mi nevrací.
Moc bych chtěla někoho poprosit jak se to dělá "obrnit se trpělivostí",mě to nejde i kdybych se rozkrájela.
Když je mi nejhůř manžel mě utěšuje,tak si pořídíme ještě tu hodnou holčičku,ale při mym štěstí vim jak by to dopadlo..