Přidat odpověď

Lízo,
to by bylo samozřejmě ideální řešení. Ale trochu se bojím, že matka už je v takovém stádiu, kdy jsme obě dvě stejně hrozné, jenže já mám trochu lepší životní úroveň a máti přece jednou "bude chudá a pod mostem"... a co se sestrou na pozici asistentky s hypotékou na panelákovej byt, že jo.
Pod mostem bude proto, že domy v bytě, kde bydlí mají jít do privatizace a ona nemá dost peněz na to, aby si ho koupila do vlastnictví. Když jsem jí řekla, že bych zbytek doplatila pod podmínkou, že byt napíše na mého syna, tak pravila, že by to sestře bylo líto. Tím diskuse na toto téma skončila, řekla jsem jí, ať jí ho tedy doplatí sestra, mně to líto nebude. A už o tom odmítám diskutovat. Matka si z nějakého záhadného důvodu myslí, že jsem kráčející kasička nebo inkarnace sv. Martina, kterej se bude o všechno dělit s kdekým. Mně by teoreticky nevadilo dělat jí radost a sem tam jí něco dopřát, ale proč, když mne jen pomlouvá a uráží?
Letos jí bude 60, tak jsem ji chtěla vzít na prodloužený víkend do New Yorku. Matka pravila, že chce, abychom s ní jeli na týden do Egypta - já a syn. To jsem odmítla, protože její neustálé ježdění do Egypta za Hasánkem, který je její "adoptivní syn" a který je pochopitelně daleko lepší než sestra a já mi přijde padlé na hlavu a rozhodně nemám v úmyslu se s tím člověkem kdykoli v životě potkat. Zase jsem ta špatná, protože nechci splnit mamince přání. Lepší už to nebude.