Amy, souhlasím s tím, že je to lidská potřeba. Ale u obou dětí jsem zjsitla, že když propásneme správný čas k uložení, tak si dítko přetáhneme a pak milé dítko neusne a neusne, a když už zdřímne, budí se a pláče a je to na budku. Dcera má mnohem širší toleranční rámec, u syna šlo téměř o minuty - přetáhnutí o 10 minut znamenalo, že místo aby usnul za 5 minutek, uspávali jsme ho hodinu. Vyřvávání nepřipadalo v úvahu, po dvouminutovém řebu (on při tom neplakal, ale řval) upadal do bezvědomí (nedýchal jak řval, zmodral a bylo hotovo...). Druhé dítě bylo naopak za odměnu, od mala usínala bez problémů, v noci se nebudila, jen jednou na kojení a pak nad ránem. Pro nás to bylo zpočátu něco jako sci-fi, bez naší zásluhy.
Syna jsme uspávali cca 40 minut - napřed nošení, pak od roka povídáním pohádky (dcerku povídání pohádek nezajímá ještě ani v 1,5 roce...), ale pak spal bez problémů celou noc.
Prostě někdy ti rady pomůžou, ale vždycky to musíš přizpůsobit vlastnímu dítěti.
Předchozí