Taky jsem starsi matka a dceru jsem uspavala hooodne dlouho. Ani nevim,kdy to skoncilo.Spala s nami v posteli, nocni kojeni byla samoobsluha cca do 3 let, takze jsem se vyspali vsichni, vcetne tatinka. Me to nebudilo, jen jsem rano mela vyhrnutou košili
A pak prisel den " maminko ja chci spat sama v pokojicku". Zamerne jsem ji ani nekupovala postel!! Aby to jentak nepřišlo
V pokoji byla jen matrace, kde jsme četli, svadeli bitky apod. Nechtela jsem, aby se odstehovala, ale prislo to samo, bez uceni. Stalo se to 23.prosince - ta nevděčnice!! :D :D Před Vánocema! Bylo ji něco málo přes 4 roky. Musím říct, že mě to zaskočilo. Čekala jsem to později :-( Ale byl to další obrovský krok k samostatnosti. Někdy ještě v noci přiběhne a jde se přitulit, ale pak maže zase zpátky. Chybi mi :-( ale jsem ráda, že udělala udělala další krok a všem škarohlídům ukázala co proto. Jen chci ještě napsat, že neodsuzuji maminky, které děti učí usínat, nechávají je ve svých postýlkách. Podle mne je strašně důležité dělat to, co vyhovuje vašim dětem a vam. Protože pro někoho je představa společného usínání s dítětem natolik nepříjemná, že přeci nemůže dělat něco proti svému přesvědčení. Ale jde o to, aby to maminky nedělaly proto, že se to někde píše nebo jim radí kamarádka od vedle. Nadruhou stranu jsem jim trochu zaviděla, že mají tu pevnou vůli (ja chodila uspavat ze zcela sobeckych duvodů - bylo mi to prijemne a moc jsem to uzivala, ale nekdy mi tu proste stala hora prace a ja bych potrebovala s ni trochu pohnout a ne dve hodiny uspavat... coz jsem vzdycky uspavala, kdyz jsem pospichala )Myslim, že je nutné poslouchat hlavně samu sebe a pak jde všechno o trochu snáz. Všem škarohlídům, jsem vždycky odpovídala, že NÁM TO VYHOVUJE A MY JSME TAK SPOKOJENÍ!! Většinou to stačilo