Přidat odpověď

Danielo kdybych měla jen plus tři kila, tak skáču radostí a běhám jako o život těch 7 km Po hormonálce jsem přibrala 12 kilo jen to frklo a pak 1.těhotenství +16 kilo a pak 2x neúspěšné těhotenství a zajídání stresů mě dostalo na 95 kilo a vpodstatě, jak už jsem tam jednou byla, tak stačí málo a kvačím k tomu zase-jsou to blbé genetické předpoklady po mamince, ale taky ta nedisciplína v jídle(oslavy... mi to vždycky zhatí) a dohánění stravování po večerech, kdy je konečně klid a v největší míře si myslím, že taky nepodpora ze strany manži, kterého strašně štve můj absťák, když se rozhodnu hubnout a jsem zpočátku nervóznější, než se zajede nový stravovací rozvrh... Nicméně i přesto všechno mi doktoři říkají, že nejsem tlustá, jen velká, protože mám svaly a jde vidět, že se hýbu. Ono tím dřívějším denním běháním 7 km s nějakými už ani nevím 90 sklapovačkami denně mám prostě svaly, o kterých prý možná ani nevím Nedělá mi problém běžet na crossovém trenažeru klidně hodinu a půl a potom ještě posilovat... Když jsem byla prvně na spinningu, tak mi pak trenérka říkala, že málokdy nováček zvládá tempo... já ho zvládla sice s jazykem na vestě, ale zvládla. Po 2. císaři byla fyzio.zdr. sestra překvapená, že už 2. den po císaři jsem zvládala zatahovat, vyfukovat břicho a nejrůznější cviky, který po nás chtěla - hned se mě ptala, jestli posilovávám nebo jsem dřív aktivně sportovala... Jenže díky tý blbý nedisciplíně v jídle hold štíhlice nebudu ani kdybych se pokakala nestane-li se u mě nějaká změna a nezačnu opravdu držet dietní režim stůj co stůj.
Celý život lituju, že jsme se z Brna přestěhovali ve špatnou dobu, protože tam jsem byla pod palcem sportovní ortopedky, která po mě šlapala až to nebylo hezké, - páč mě chtěla co nejrychleji vrátit k těm mým 7 km denně... Honit bycha pozdě není, jen se prostě musím vybičovat a začít a pak to udržet. Vloni jsem vážila už 80 kilo a letos to můžu téměř hubnout znovu.