Přidat odpověď

Pilar, musím se smát.

"Poměr našich odpočinků je hodně nevyvážený" - do mého se řadí návštěva kadeřnice, nákup oblečení pro děti...mám to stejně, do mého se řadí totéž, nebo třeba zařizování úředních záležitostí, návštěva pošty, protože u nás na zásilky pošta prostě kašle a nedoručuje....aj. aj...

Takže když jdu do města, tak většinou "spláchnu" při tom různé pochůzky a nákupy, které rychleji vyřizuji bez dítěte.

Někdy je mi to fakt líto, protože s absencí hlídání ze strany babiček během týdne kalkuluji, kdy vyřídit takové své nezbytnosti, jako "zubaře" a nezbytné úřady, které je lepší vyřizovat bez dítěte. POkud je dítě už tak 5-6 leté, tak zase nejsou zásadní problémy, ale třeba u batolete fakt není možné, aby "bylo u čekohokoliv".
Navíc styl, jakýnm my se ted vypravujeme z domova to je jeden vztek za druhým..."néééchci zateplené šustáky"..."néchci si převlíct promáčené punčocháče"..."neééchci jogurt"

Včera chlap po nějaký době vařil...a slyšela jsem, jak se projevuje úplně stejně jako já. Po chvíli trpělivost ječel na malou: Padéééj, dělám tu plněný papriky a ty mi tady u trouby rozložíš skládačku"

No musím říct, že jsem cítila určitou satisfakci. Hned jsem mu taky řekla to, co mi věčně omlacuje o hlavu.
"Koukám, že dělat to co já, byl bys taky věčně uječenej"....no zrudnul, a řekl, že on by takhle nevařil

Co na to říct...myslím, že to máme všechny stejně - pokud nemáme k dispozici absolutně ochotné babičky, pytlkujeme to, jak to jde.
Muž třeba když jde z práce, zaskočí k holiči na ostříhání za 80 Kč. Já když jdu k holiči, musím kombinovat čas holičky a manžela, objednávat se hodně dopředu...a "to je ten volný čas".
Nemám macha, ale některý věci chlapovi nevysvětlíš. Stejně jako že když on chce navštívit doktora, zpravidla najde čas odběhnout si z práce. Ty, když chce urgentně udělat totéž, musíš někoho prosit o hlídání nebo absolvuješ prostě adrenalin s dítětem po boku. A zdaleka dopředu nevíš, jestli dítě na místě bude "vstřícné" nebo "chytne hysterák".

Chlapi, jak si na rozdíl od těch ve skandinávských zemích nevyzkouší, "zač je v Pardubicích perník", neví, o čem mluví.