Přidat odpověď

Modřinko, Janka má pravdu (mám doma úžasnýho chlapa - pracuje, studuje, o děti se stará, povahou je ale v konfliktních situacích jako dítě zaseklé v období vzdoru, "Já chci, nechci, nene a ne" nikdo mi to nevěří, pro okolí je velký tvrďák, naopak jako by bez citu, se vším hned hotový)
Se starší dcerou jsem vše zvládala, pak přišla dvojčta a přesně jak popisuješ, co chvíli se mu něco nezdálo - nemám to v povaze, jsem člověk, který ustoupí a myslí si svoje, ale to bylo neúnosné, naučila jsem se okamžitě reagovat v tom smyslu - vím, že to tu NEMÁME dokonalý, UDĚLÁME s tím něco. Prostě jsem z něj udělala spoluviníka, teď si tak nějak vybral, co udělá a já chválím, i když také vidím nedostatky a trvám na pochválení od něj i za blbost.