Přidat odpověď

Navazuji na včerejší diskuse, hlavně tedy vztah matka-dcera, kde se napříč tématy prolíná úklid a pořádek. To je pro tolik lidí pořádek natolik důležitý, že kvůli němu ničí vztahy? Asi je, protože já s tím mám sama velké zkušenosti. K pořádku mám velmi bohémský přístup, vždycky je něco lepšího na práci než uklízení a když není, tak flákání je taky potřeba Prostě pro velký úklid nějak nemám prostor a nikdy jsem neměla. Bylo období, kdy jsem se donutila a netrvalo to dlouho a byt byl uklizený. To už je pryč. Můj muž je superbordelář (on pořádníček by se mnou asi nevydržel), ale ke všemu si myslí, že já jako manželka jsem povinna uklízet po něm. Dlouho jsem to i zkoušela, ale byla to naprosto zbytečná práce, teď už na to delší dobu kašlu. A je zle, když nevidí ani tu snahu. Ale pořádek (spíš tedy nepořádek) u nás řeší úplně všichni a zjistila jsem, že uklizenost domova hodně přispívá k tomu, jak o vás smýšlejí ostatní. Skoro bych řekla, že je to jedna z rozhodujících věcí. Nechápu to.
Ale jak tak koukám, tak uklízení je hlavním důvodem keců a hádek mezi rodiči a dětmi, tchyněmi a snachami, mezi partnery (tam jsou k tomu i prachy), i mezi sousedy.
Jak to máte vy? Třeba pochopím, proč jsem úplně mimo. Já lidi posuzuju podle úplně jiných věcí než je jejich vztah k pořádku.