Přidat odpověď

Jako dite jsem bydlela v RD v klidne ctvrti, bez jakychkoliv sousedskych tahanic, sporu atd. Pote jsme s pritelem bydleli v nekolika bytech, ale nikdy v panelaku. Ted se naskytla moznost se nastehovat do bytu po babicce, predpoklad je, ze uz na delsi dobu, ne jen prechodne do podnajmu apod. Byt je dispozicne dobry, blizko do prace, v prijemnem mensim meste, kde je v podstate vsechno co clovek potrebuje a kdyz neni, zajede si do nedalekeho brna.

Jenomze je to panelovy byt se nevyhodami, ktere to prinasi: strasne se tam nesou zvuky. Clovek sedi v kuchyni a pohodlne slysi, jak si dole povidaji. Nerozezna sice kazde slovo, ale slysi natolik dobre, aby ho to nutilo poslouchat a snazit se slova rozeznavat. Vsichni sousedi kolem maji samozrejme TV, ovsem kazdy se (pochopitelne) rad diva na jiny proram, tzn. vysledkem je, ze clovek sedi v obyvaku a slysi asi 5 ruznych televizi, v kazde neco jineho. Do toho bezne zvuky typu mluveni, soupani, dupani, triskani dverma atd.

Pokud vim, tak tam neni nikdo vylozene "agresivni" - ze by svoji hi-fi aparaturou rusil cely dum apod. Vsechny zvuky jsou naprosto normalni, provozni, svedcici o tom, ze jsou lide doma a ziji sve zivoty. Nemam lidem ty zvuky za zle - sama takove produkuju (poustim si filmy,chodim po byte, mluim apod.)

Nicmene mi to vadi - vadi mi, ze jsem ucastni cizich zivotu a ze naopak ja mam ve svem soukromi mit cely dum. Mam pomerne hlucnou praci s lidskym kontaktem a kdyz prijdu domu, chci mit klid. Tady si pripadam trochu jako v mravenisti.

Nikdy jsem v panelaku nezila, tuiz jsem z toho nesva, nelibi se mi to, jsem ve stresu... Da se na to zvyknout? (pritel je panelove dite, nicmene tady je to pry horsi nez tam, kde bydlel driv, ale mozna si zvykne).

(jeste tam tedy nebydlime nastalo, ale uz jsme tam pobyvali - byt je po babicce, tzn. v peci rodiny).