Přidat odpověď

Já bych to neřešila. Prostě to je každého věc a podle toho přece nemužeš soudit hodnoty člověka?! Se mnou se třeba nedá žít a nejsem schopná uvařit, když není uklizená kuchyň. A tak třeba ted, když jsem tu měla na víkend 4 chlapy navíc, tak mé to vubec netankovalo a jedo se až ve 3h odpoledne, protože já prostě bych nebyla schopná začít vařit dříve. A ty stavy, co tomu předcházej, nechut´, spílání, nejapné poznámky na mužskou část domu atd.. Muj manžel by určitě ocenil, kdybych se cítila doma za každé situace vpohodě a nestresovala.

Jinak co má kdo doma neposuzuji, neb musím říci, že třebas i u manželových rodiču se cítím dobře, neříkám, že tchýňka je nějaká bordelářka, ale má takový provozní pořádek, vytírá, když se jí chce a né protože je středa. A mě se u nich vegetuje mnohem lépe než u našich. Navíc mohu přijít kdykoliv na návštěvu a né čekat, páč v pondělí se vaŕí, v úterý žehlí, ve středu pere a já nevím co, jak to bývalo u nás. Já se snažím téže o pohodlí, ale fakt je, že když je uklizeno, tak i já jsem taková klidnější, ale brala bych, kdyby mě to tolik nerajcovalo. Mě zase štvou holky, co mi říkají, jeslti si s klukem taky někdy hraju. Ale mě to fakt i s vařením nezabere více jak 1h denně a kluk mi u toho pomáhá. Máme malý dum, bydlíme tu 2 roky, tak že žádné velké krámy, navíc jsme tu pŕechodně, tak že nábytku máme minimum. Nemám tu rodinu a jen pár kamarádek přes děti, tak že ani nemám žádné takové ty společenské povinné návštěvy rodinných příslušníku. Zato když jsme pak doma, tak naše dva jedna je jak cigánský vagon neb furt nékde couráme po návštěvách a pak už jsem unavenáa to ani nemusím vřit neb nás všude zvou