Přidat odpověď

já i manžel jsme "barákové" děti, tj vyrostli jsme v rodinných domech. TeĎ bydlíme v paneláku - taky byt po manželově babičce. Po tom co jsme si prošli podnájmů jsme měli fakt radost že máme kde být a i když jsme z paneláku jako takového nebyli urvaní, v podstatě jsme o tom nedumali a brali jak to leží a běží. Kompletní rekonstrukcí jsme vlastně i "přehodili" místnosti, takže tam kde mají pod námi a nad námi ložnici my máme obývák s kuchyňkou, tam kde mají jiní kuchyň my máme ložnici a tak... a vlastně je to docela dobře, protože přes den se nerušíme (my nejsme v ložnici, takže provoz v kuchyních sousedů nad a pod nám nevadí a tak). A dětský pokojík je naštěstí nad vchodem, sice je tam chladněji od nohou (i když máme 2 vrstvy koberců), zase si tam ale můžou děti hopsat jak chtějí
Je fakt že zas tak úplně fórový ten barák nejspíš není, nosné panely jsou 15cm tlusté a když se sousedům přes chodbu narodil synek, několikrát se mi sousedka omlouvala za probrečenou noc a já fakt nic neslyšela (ovšem já i muž teda spíme jako superdřeva, je možné že jiní by to slyšeli, ale ani naše děti to nezaznamenaly). Teď třeba ob patro nad námi předělávají už 4. měsíc koupelnu a kuchyň (zřejmě taky totálně, nebo to udělají a znova rozvrtají, nevím proč jim to trvá tak dlouho), nicméně až na brusku a vrtačku to není zas tak hrozné, byla jsem jim říct jen jednou aŤ si dají pauzu a to když popadli rozbrušovačku v pravé poledne.
Jo, večer když je klid, tak taky slyším víc zvuků, ale nic dramatického. A v létě když chci mít otevřené okno, tak si kolikrát taky vyslechnu něco co bych byla radši neposlouchala. Ale v celku musím říct že ok. Co mi vadí ze všeho nejvíc je málo místa, a to máme sklep i komoru. Domeček je sice ve výhledu, ale bude to ještě trvat.