Přidat odpověď

Dobré téma k diskuzi - už se těším na večer, až si v klidu přečtu všechny příspěvky.
Mám ráda pořádek a ráda vzpomínám na doby, když jsem byla svobodná a měla ve svém studentském pokoji uklizeno. Teď mám doma tři chlapíky a žádný uklizený pokoj. Nic nevydrží dlouho srovnané, hračky máme všude, drobky všude. Luxuju denně, stejně to za chvíli nejde poznat. Upatlané sklo, stůl, zem, jak každou chvíli vylijou čaj.. Šílím z toho, tak ráda bych měla uklizeno a na pohled čisto, ale prostě to nějak nejde. Vařím denně, aspoň polévku, takže kuchyň je také furt v provozu. Oťapkanou troubu a okna neřeším. Většinou takový provozní úklid dělám večer, když mám elán. Někdy ho nemám. Někdy je pro mě důležitější než vytírání podlahy si uvařit kafe a relaxovat, jako např. teď (když se mi podařilo oba kluky uspat). Práce neuteče, nemá nožičky, stejně tu na mě počká. Těším se, až zase jednou budu mívat naklizeno. Ale teď to beru tak, jak to je. Děti jsou malé a život jen jeden. A kdybych si měla vybrat, jestli budu odpoledne uklízet a dětem pustím pohádku a nebo si půjdem hrát na zahradu, tak zvolím druhou variantu.