Přidat odpověď

Neteř dělala to samé nedalo se s ní pohnout.. hlídávála jsem ji často a bylo to o nervy. Pak jsem si vymýšlela úkoly a plnění (když necháš tetu uvařit a pomůžeš jí, ona s tebou půjde malovat, ale musí to nejdřív dodělat). Vedli jsme jakousi "při" o to, kdo toho pro koho udělal víc - kór když řekla, že nemusí, neudělá, nechce, ne a ne a ne. Povídala jsem jí, jak plakávala když byla miminko, jak jsem ju chovala a zpívala jí, jak ji beru na výlety, na které ji nemůže vzít maminka, jak s ní chodím plavat, na tancování, že jezdí se mnou za dědečkem, že si spolu užíváme legraci, kterou zařídím a co pro mě udělala ona a že to není spravedlivé, když po ní nic nechci dlouho a pak ano a ona je hubatá. Ona začla vždycky kmitat a furt se mě ptala co ještě má udělat, co potřebuju, že nechce u mě mít dluh dneska je jí už 6 a pomáhá sama, bez řečí. Bylo to jen takové hloupé období.