Přidat odpověď

Danielo,
já to zažila v původní rodině, bydleli jsme v malém bytě s dědou a u nás se na ložnice klepalo. Děda si se mnou hrál, dělal se mnou úkoly, cvičil se mnou na flétnu, četl mi - fakt mě měl na krku většinu odpoledne - ale od malinka jsme klepaly - klepala i moje mladší ségra, už jako batole. Společné prostory (kuchyň) byly volně přístupné, ale do těch "osobních" pokojů se chodilo po zaklepání. Děda u nás v ložnici byl snad za celý můj život... no možná desetkrát? V 2+1 v pěti lidech bylo striktní dodržování soukromí základní podmínkou přežití (mmch - moje máma říká, že kdyby měla někdy s někým bydlet, tak se svým tchánem kdykoliv, že to bylo - vzhledem k okolnostem - soužití velmi civilizované a bezkonfliktní - bohužel děda je třicet let mrtev).

Takže pokud dcera chce soukromí tak klidně - ale 1) bude i ona klepat na ostatní ložnice a 2) je o této chvíle zodpovědná za svojí ložnici - za to, že tam bude pořádek, budou převlečený postele atd. Že si tam bude sama nosit a uklízet prádlo atd....