Přidat odpověď

Manžel mi pomáhá, nemáme žádné hlídání takže je to všechno jen na nás dvou. Večer přijde hraje si s klukama, pak jim ohřeje mlíko, společně je uložíme, převlíkneme a dáme spát. Pak dělá jeden z nás večeři. Teď to byl třeba častěji manžel, páč mi nebylo zrovna ok. Kluky koupe zásadně on, na mě jsou prostě těžcí a taky mi u toho o dost víc řvou... Mám ev koupelně obrovkou plastovou žábu a tam má jejich sprcháč a šampon, osušky mu podávám já. On je osprchuje já osuším... Jsem ráda, že to dělá, nebudu ho ještě plísnit za nějakou blbost... Taky doma o víkendech uvaří, něco upeče (to já prostě nedělám, nemám na to trpělivost), uklidí, vytře, prostě dělá všechno co je potřeba, když nestíhám. Na oplátku já zase když on potřebuje klid, kluky odvedu a zabavím aby si v klidu mohl udělat svoje co potřebuje... O tom to přece je. O spolupráci, toleranci a partnerství.