Přidat odpověď

Chudák tazatelka, jsme jí ale daly.

...u nás nebyla např ideální domácnost od začátku. Taky jsem měla nějaké požadavky, i jasnou představu, jaké bude naše dítě. Nějak postupně se propracováváme k tomu, že jsme snad, doufám oba spokojení. Nám pomohlo hodně, že jsme se octli daleko od rodiny a kamarádu a radosti i strasti jsme museli řešit a né o nich mluvit s přáteli, jinak bychom se v garsonce odkud byl nejbližší člověk duvěrný 600km. A taky jsme hlavě oba dva moc chtěli. Já jsem např. přestala bazírovat na tom, kde a jak má být uložen ten který kus nádobí, muj manžel zase po mě už bez komentáře zařazuje CDčka do správných krabiček, občasd se tomu zasmějeme. Občas mu volám na poradu, jeslti by mi mohl poradit, kam se třebas dá dát cedník. Neprožívám to tolik, na tom přeci nestojí Váš život ani dítěte, jestli je umyté mýdlem (to třebas dělá muj muž, já dítko myji jen vodou, když nezvládnou umýt vlásky, tak se prostě umejou druhý den, já taky klukovy nestříhám nehty, když je totál nepříčetnej nebo už unavenej a nechám na na pohodu druhého dne) Zas tolik času s těma vydělávajícíma manželama netrávíme, tak proč si neudělat pohodu. I když věřím, že někteří chlapy se nechytnou ani na to, že je necháš tvořit. Taky jsem s jedním takovým žila a věřím, že si jednou najde nějakou, která ho bude milovat za každou cenu, já toho asi schopná nebyla. Nenašla jsem tu správnou cestu pro nás pro oba za 7 let. Tak ti držím palce, at´ Vám se to zadaří a jste oba spokojení.