Přidat odpověď

Když jsem byla na rodičáku, tak vynášel koš a někdy věšel prádlo. Teď k tomu vypravuje ráno děti a mladšího vede do školky. Přijde kolem sedmé, stoupne ) k televizi, ve stoje se nají a kouká. Pak se zeptá proč jdu tak brzo spát (že vstávání v pět přece nic není) a já jdu spát. A tak to je každý den. Na otázku proč nic neudělá odpoví, že přece dělám do dvanácti . Od prvního budu dělat do tří, tak to zase bude argument. Že to je od šesti, to mu je jedno. A to, že vydělám stejně jako on taky.
A zakladatelko, nic si z toho nedělej, že tady každý píše jak manžel se stará o domácnost taky. Asi to nikdo nenapíše, kdo má doma opak. Ono se totiž není čím chlubit :-(. A když chci, aby něco udělal, třeba vykoupal malého, tak se zeptám "uklidíš v kuchyni nebo vykoupeš?" Prostě si může vybrat . Ale je mi jasné co. Na úklid kuchyně by si musel brát rukavice . Nicméně, když jsem chodila do školy, tak se staral celé víkendy. Ale musel mít navařeno a já jsem pak musela šůrovat celý byt. A co je zajímavý, děti po něm nikdy nic nechtějí. Jsem se rozepsala ...
Teď momentálně mi to nevadí. Cítím se po nástupu do práce jako pes odvázaný od boudy . Přeji hodně sil.