Přidat odpověď

Nechci nikomu vymlouvat dědění jména, ale já bych to neudělala. Myslím, že je lepší být originálem. Každopádně mám humornou historku ze života. Moje nejlepší kamarádka má muže Honzu, syna Honzíka a děda taky Honza. Shodou okolností i můj muž je Honza a máme malého Kryštofa :). Teď se malý Honzík začíná učit jména a hrozně rychle se naučil, že každý kluk a chlap je přece Honza. A když z označení mimi stal Kryštof byl hrozně překvapeněý, ale nakonec si na "Ekofa":) zvyknul. Teď byli u doktorky a byl tam taky malý Kryštůfek, což Honzíka hrozně rozčílilo, protože "Ekof" je jenom jeden a to přece mimi... Hrozně jsme se tím pobavili, ale na druhou stranu je to malinko alarmující :)))