chorobný lhář se tomu říká.
Ale u naší jinak fajn babí kdysi takhle začínala demence - že jí všichni kradou a schovávají věci, brala si naše věci a byla opravdu přesvědčená, že jsou její, dokonce plakala, když jsme to chtěli nazpět, pak nás ale přestal poznávat (vnoučata). Mladší byla moc hodná babička a pro nás děti (6) by se rozkrájela, ale snachy a zeť jí taky nebyli dost dobří, ale nelhala o nich, až když byla stará a dementní. Nechci být taková za těch 30 let cca. Ach jo...