Přidat odpověď

to zní docela dobře. Říct něco ve smyslu "svezu tě když mě nebudeš kibicovat ani v myšlenkách "

Já si teda ráda za jízdy povídám, takže mi nevadí někoho vozit, případně si pouštím rádio. Ale třeba tuhle jsem nabídla jedné profesorce že ji odvezu do města, no jednak mě musela vytlačit z parkoviště (stála jsem na ledu) a druhak mě opravdu přepadl nepříjemný pocit "abych ji náhodou neměla na svědomí". Zatím mi nikdo do řízení nijak nekecal, ani nenaznačoval, vlastně jen ségra mi řekla (až když jsme vystoupily) že jsem s těma dálkovýma nešetřila (asi jako že jsem měla zhasínat dřív kvůli protijedoucím autům). Jo a moje mamka chce děsně "pomáhat" a na křižovatkách hlásit jestli "můžu", takže se vyklání a já pak nic nevidím. Ale normálně jí to řeku - nemusíš mi nic hlásit, já si to omrknu sama - a je to v pohodě (je zvyklá od táty, jezdí s ním přes 30 let, no).