Tinus přesně! A moje maminka je navíc ještě tak neuvěřitelná, že je schopná se tu se mnou půl hodiny dohadovat, abych dětem při plus pěti přece dala ty punčocháče! Nemůžu jí vysvětlit, že nedám a hotovo... Jakýkoliv trestání komentuje před trestanou. Prostě pořád jí vysvětluju, že se to nemá, ale to je jako bych mluvila fakt do dubu. Tchýňka ta naopak buď odejde do jiné místnosti a nebo jí to nedá a přijde za holkou, co blázní, že se má uklidnit a jít honem uklízet, aby si mohly spolu hrát... Když má nucení mi něco vytknout, tak si opravdu dává velký pozor, aby to holky neslyšely... Případný provozní nepořádek(hračky...) absolutně neřeší - tudíž já si fakt její návštěvu užila a ne jak při mojí mamince, kdy pořád řeším, co kde jí bude vadit... Ale zase musím říct, že i moje maminka mi jednou pomohla a neremcela (nicméně bylo to opravdu jednou - jindy nikdy nemohla). Po porodu několik týdnů jsem se asi únavou složila, a tak u nás zůstala o den dýl, abych jeden den odležela - pak zůstal doma manža... Nejde srovnávat moji maminku s tchýní,- mám je ráda obě, ale když se tu bavíme o tchýňkách, tak tu mám opravdu skvělou, co se jejího vztahu k vnučkám týká a její ochoty pomoct