Přidat odpověď

Poslední dobou máme problém se sedmiltým synem. Neposlouchá, ale je to fakt extrém. Většinu našich příkazů/přání jako by neslyšel. Např. dnes odpoledne: manžel byl s ním a mladším synem na zahradě. Hned problém s oblékáním. Pošlem ho oblékat, dělá blbosti, schovává se, neoblíká se. Manžel obleče sebe a mladšího, když se obouvají, Tobík chytne hysterák, ať na něj počkají, s brekem se teda nějak dochystá a jdou ven. Tam je od začátku zpruzený, kopes na sáňkování je malej, pekáč blbej, dělá naschvály mladšímu, směje se mu když spadne, na okřiknutí nereaguje, jí sníh, přes opakovaná upozornění a vysvětlování, proč to nemá dělat (mírná i velmi ostrá, i přes pusu dostal) atd. atd.
Nakonec manželovi rupyl nervy, příšerně ho seřval, za ruku ho drapl a "vyhodil" ho domů. Přišel s šíleným pláčem, jak je táta nespravedlivej, on přece nic nedělal. Ne, jen furt držkoval, s ničím nebyl spokojenej, dělal bráchovi naschvály...
A tak je to pořád, každej den. Přijde ze školy (tam je v pohodě, učitelka si na něj nestěžuje, jen je hodně živej) je otrávenej, co má dělat, všechno je nuda, jen by koukal na telku. Nemá tu moc kamarády, jen otravnýho mladšího bráchu, ale 3x týdně má kroužky co ho baví, na víkedny jezdíme k babičkám, snažíme se v rámci možností něco podnikat... Snad to s tou nudou nemůže bejt tak strašný. Právě i babičky si na něj stěžují, že sním není domluva, nepomáhá vysvětlování, ani mírné násilí. Jsem bezradná, jaké volit tresty, když něco zakážu (večerníček, nečtu pohádku před spaním) tak je příšerný brek, ale do budoucna efekt žádný. Tak sakra co děláme špatně, jak se sním domluvit, je přece už velkej a měl by leccos pochopit?!