Přidat odpověď

Ta tvoje vlastní poslední věta je důležitá - syn je velkej a leccos chápe. Tak zkuste ubrat v těch požadavcích v tom smyslu že mu řeknete co se bude dít - "jdeme na zahradu za 5 minut" a za chvíli "jdem se oblíkat a na tu zahradu, jestli jdeš s náma, oblíkni se taky a pojď" - a mladšího oblíct a jít. Starší přece ví ŽE se má obléknout, CO si má vzít, KDE je zahrada a JAK tam dojde, nebo ne? Respektive když se neoblékne dostatečně, tak v rámci zahrady to chvíli vydrží nebo si dojde zpátky, nikoho tím neomezuje, ne? Tak ho nechte ať si to udělá podle sebe. Tohle už celkem zvládá moje ani ne pětiletá dcera, a to jsme v paneláku v 1. patře. (právě z toho důvodu že společné vypravování je na palici). Míň přímých pokynů a víc samostatnýho přemýšlení, ať nemá proti čemu tak revoltovat. A kapku se povznést nad svoje každodenní nároky ve smyslu dokonalosti. Ale zlomyslnost netolerovat ihned a na místě (nebude pokračovat ve společné zábavě plus omluva poškozenému)

Starší dítě může mít taky pocit že ono vše "musí" a to mladší nic "nemusí", takže u nás se musí snažit i sotva dvouletý syn (např. při úklidu hraček, věšení vypraného oblečení atd) a když něco neudělá správně, tak ho taky "pokárám" aby to nebylo tak že mladšímu se pořád tleská a u staršího to je samozřejmost. Taky starší u nás třeba nemá moc prostoru kde by mohla být sama bez bráchy, tak jsme určili její postel, na tu že brácha nesmí, aby si tam mohla brát hračky se kterými si chce momentálně hrát sama, nebo si číst v klidu a tak, a bráchu "odháníme" resp. zabavujeme aby měla taky chvíli svůj klid. I tak je pravda že slova jako "nuda" "blbý" atd. od té starší občas slyším, ale svědomí mám čisté, dělám opravdu dost pro jejich zábavu, takže když už se opakuje, řeknu jí že nejsem její dvorní šašek a musí se umět taky chvíli zabavit sama, život není cirkus.

Tresty u nás v podobě zákazu pohádek na DVD (ale to jen málo - když opravdu předvede nějaký drsný hysterák, a nedívá se zas tak hodně), spíše zákaz čokolády a sušenek (to je kapku problém že toho jedí dost) a to že její přání "chtěla bych koupit toato" se odsouvá do doby kdy si to zaslouží.