Přidat odpověď

Májo, když mluvím z vlastní zkušenosti,...pokud cítíte, že to není pro vás žáden problém v takovéto situaci komunikovat jako by se nechumelilo, tak to dělej, já ale v podobných situacích u nás doma nejsem schopná dělat, jakože nic - a to zdaleka nejde o 15 tisíc (tedy alespoň ne najednou). Pokud by mi i někdo radil, že mám se synem jednak stejně jako s jiným dítětem, které mi takovou starost nepřipravilo, nebyla bych toho schopna. Taky to tak cítím, že kdybych nebyla na něj taková odměřenější, vyčetl by z toho ještě to, že se vlastně až tak nic tak moc nestalo, když rodiče jsou v pohodě. Asi by takové chování bylo pro něj naprosto matoucí a nečitelné. Pokud se na něj zlobíš - právem, dej mu to klidně najevo, na tom přece není nic špatného. Není žáden důvod ho nějak přehnaně šetřit, problém v komunikaci je jen ten nejmenší a nejméně nepříjemný důsledek jeho činů.