Přidat názor k článku Binec v bytě, šťastné dítě?

Nevěřím, že by byl pořádek, jak je popsán v prvním případě, realizovatlený s batoletem, aniž by nebyla vynaložena nějaká nepřiměřená a časově neefektivní námaha.
Moje dítě neustále něco přenáší, vysypává z krabic, rabuje. Občas dostane kus sušenky, ovoce, kterou potom někde najdu mezi hračkama.Když jí, nedávám ji do stoličky, nechám ji klidně i drobit. Vysype třeba bednu z kostkama a začne stavět, potom někam odběhne..to bych asi měla vše rychle nasypat do krabice a uklidit, ale ono třeba za chvíli znovu přiběhne a chce si s nimi hrát zase. Praktičtější mi přijde smetákem večer vše namést na jednu hromadu a uklidit.
Co se týká dospělých..My doma pořád něco vaříme, popíjíme, čteme, prostě pořád něco děláme...Nedokážu si představit, že bych měla rozečtenou knihu, pokaždé když od ní odběhnu něco dělat, zavřít a dát do knihovny, to samé s časopisem, šicím strojem, různýma poznámkama k tomu co právě čtu, studuju. Nějaké pití nám v hrnkách na stole stojí skoro pořád.Máme každý svůj oblíbený hrnek, v kterém točíme džusy, čaje, do myčky se to nevyplatí dávat. To samé s jídlem. Nechám třeba na plotně uvařené jídlo a z toho si každý vezme kdy chce. Nebo jídlo nedojí, nechá na talíři a sní třeba později. Na gauči v obýváku máme poházené polštáře a deky, protože v nich pořád poleháváme.

Před návštěvou potřebujeme alespoň hodinu, abychom vše uklidili. Nechápu ten neustálý sterilní pořádek v některých bytech. Mám takovou babičku a žít se s ní fakt nedá. Raději ani moc nevaří, aby moc neušpinila. Češu se, odložím sponku, otočím se a už tam není, babi je rychlejší. V sedačce u ní sedím jak prkno, abych jí nepomuchlala potahy na sedačce. To už hraničí s terorem.