Samarlu, ja mam chlapa, ktery vi, jak to porodnach chodi vic nez dobre a ze vsech stran.
Po poslednim porodu se mi omlouval, dal za pravdu, atd. blablabla a ted stejne zkusi brat zpatecku.
Ale ma proste smulu.
Nezne ale pevne (
) byl obeznamen s tim, ze tentokrat se bude prednostne brat ohled na dite a na me ne na nej.
Rad neni, opet si namlouva, ze "byt to prece snad slo nejak zaridit" a ze "snad ty Drazdany...precejenom je to nemocnice, zejo, cokdybysencostalotobychomsineodpustiliblablablabla".
Proste to budu muset vydrzet, ale vymeknout uz neplanuju. Zatim pripomenuti reality zabira, ale citim v kostech, ze s casem se to bude horsit, strach bude silit.