Přidat názor k článku Binec v bytě, šťastné dítě?

Heleno, můžeš být NAPROSTO KLIDNÁ. Dělám maximum pro to, aby z mého syna vandal nevyrosl. On je totiž zásadní rozdíl, jestli se rodič v duchu zasměje nad tím, co dítě provedlo, a potom vhodně zareaguje, což jsem tehdy udělala, nebo jestli se nad tím bude nekriticky rozplývat, což jsem tehdy neudělala.

Na vysvětlenou:
Synovi bylo tehdy tuším 19 nebo 20 měsíců. Když jsem zjistila, co udělal, tak jsem mu sebrala pastelku a dlouze a důkladně mu vysvětlila, že na zdi se malovat nesmí a že se maluje jedině na papíry. Pak jsme si to u toho obrázku opakovali ještě několik dnů (možná i týdnů) po sobě. Postupem času jsme asi tak jako KAŽDÁ matka s KAŽDÝM dítětem měli menší či větší konflikty na téma "kreslení po koberci a po stole". Několikrát jsem na syna zvýšila hlas nebo ho dokonce plácla přes ručičku. (A teď jsem upřímně zvědavá, jestli to tu teď od někoho slíznu, že mlátím dítě.) Neříkej mi, že Tvoje děti nikdy nic nepočmáraly.

Ach jo, snažila jsem se tady lidi pobavit veselou příhodou a vyjdu z toho jako mrcha, která z dítěte vychovává vandala. Jinak pokud Tě to zajímá (jako že asi ne), tak syn v necelých třech letech už několik měsíců nikde nic nepočmáral (kromě papírů), žádný nábytek ani zdi, a to ani doma, ani mimo domov. Takže bych uvítala trochu víc shovívavosti a nadhledu.