Přidám se s názorem.
Kubík strašně řval, brečela jsem s ním, ale věřila jsem, že mu vojtovka pomůže. A snad i pomohla. Ale na psychice jeho dětské dušičky mu to rozhodně nepomohlo. S druhým synem taky cvičím. Už před jeho narozením jsem si řekla, že pokud budu muset cvičit vojtovku, tak to nebudu tak přehánět (tzn. nebudu cvičit tak často, prostě dám víc na svůj cit k miminku). A ejhle, Peťka se na mne při cvičení většinou směje. Když brečí, tak je to hlady.
Každé miminko je osobnost, i když jsou sourozenci
.