Tak i my měli tu "čest". Naše dvojčata se sice narodila 32+3, ale po transfuzním syndromu dvojčat. To je taková komplikace u jednovaječnuch dvojčátek, o které se obecně dost málo ví, ale ročně na ni v republice umře tak 60 dětí (mo-bi dvojčat). Takže kluci sice cca 1700g, ale ta adaptace probíhala stejně nebo hůř než u Barunky. Kromě umělé plicní a retinopatie zažili kluci vše, nCPAP, transfuze, neuzavřený otvor v srdci, cystičky na mozku, intolerance mléka, neuvěřitené výsledky rozborů, kdy krev ukazovala naoprosto nesmyslné parametry, poklesy tlaku, zavádění infuze do pupeční žíly i tepny, nedostatečné zásobení tkání kyslíkem - takže plícím hrozil pneumotorax a mozku krvácení... Byla to síla, ale po cca 8 dnech šli kluci z ARO na JIP, pak na IMP. Tak ještě stále měli dechové výpadky - to je FAKT normální že jsou, prostě pokud to prý není tak 2-3 těžké do hodiny, tak se dává jen kofein (podporuje zrání dýchacích center. No a po 4 týdnech jsme šli domů, já měla málo MM tak dostávali UM a ke konci pobytu nabírali i 50g denně!!! Dnes je jim 1 3/4 roku a jsou to neskutečná dráčata, kterým kromě alergie na mléko moc problémů nezbývá... Takže - bude dobře a Barunka je bojovnice. Mmch, holky mají mnohem větší šance přežít předčasný porod než chlapci - nějak se lépe adaptují.
Předchozí