Přidat názor k článku Pláč bez důvodu?

To je pravda, já mám třeba děti rok a čtvrt od sebe a je to masakr. Oba mají podobné potřeby a mě nezbývá nic jiného než jednoho nechat řvát. Starší kluk je naštěstí hodný ale ten malý, to je přesně takový řvoun jak se píše v článku. Nosit v šátku zkouším, ale už mu bude 6 měsíců a doteď si na to nezvykl, dere se ven a řve ještě víc než když ho položím :D Mám taky nosítko, to mu celkem nevadí, ale mě z toho ukrutně bolí záda, takže občas ho prostě musím nechat ležet a poslouchat řev. Nedá se nic dělat, uvařit se musí, uklidit a vyprát taky :) A staršímu synovi nočník nic neříká, takže i ho přebaluju a krmím, no prostě není čas chovat a skákat na míči u telky. Opravdu je to něco úplně jiného než pouze s jedním dítětem. Ale, vždycky si říkám, jak to asi mají ti co mají dvoujčata? Těžko obě nosí v šátku, a když se jedno přebaluje, druhé holt řve... Tak to prostě je, rodič se musí naučit přestat si ten pláč brát tak k srdci, protože jinak je to na Chocholouška!
Vím že píšu s dvouletým zpožděním, ale stejně :D