Já si tedy myslím, že to není jen bydlením u rodičů. Bydlení u rodičů a chození do práce se nevylučuje.
Spíš znám pár lidí, jejichž děti něco vystudovaly a mají představy o práci, která neexistuje a od rodičů mají podporu, že než jít "pod úroveň", radši budou doma a čekat, až něco bude. Ale nebude nic, protože už nic moc nehledají.
Pak jsou lidi, které unavuje dnešní byznys postavený na soutěžení a oddanosti firmě. Už jsem dost stará, abych se nad to povznesla, ale mladý člověk může být dost frustrovaný z toho, že nemá povahově na to být mezi těmi nejlepšími, protože třeba není dost průbojný. A ti nejmíň průbojní pak můžou skončit úplně v ústraní.
Neviděla bych to jenom na chybách rodičů.
Teď mám okolo sebe několik čtyřicátníků, které krize nějak vyhodila ze sedla a najednou zjišťují, že už ani netouží znovu prosperovat a makat, bohatě by jim stačila půlka dřívějšího nasazení a momentálně nedělají skoro nic a údajně čekají, až krize přejde. Jenže ti jsou z dřívějška zajištění, kdo má hypotéku, ten na to nemůže ani pomyslet.